Den s

Stanislav Žemlička
zástupce vedoucího provozu Vodní elektrárny Slapy

Přestože termín „zástupce vedoucího“ navozuje spíš představu kancelářské židle, na slapské vodní elektrárně si ji člověk v této funkci příliš neužije. Svůj den dělí mezi pobíhání po přehradě a uvnitř ní. „Je to docela různorodá práce, při které se člověk nenudí,“ říká s úsměvem sympatický podsaditý muž v montérkách.

Před chvílí vylezl ze strojovny skryté v útrobách slapské přehrady. Tam v posledních dnech tráví většinu času. Stejně jako všichni ostatní, kdo tu pracují. Slapská vodní elektrárna totiž nyní žije dokončováním generální opravy jednoho z trojice zdejších soustrojí – TG3. Oprava nabrala zpoždění, a tak všichni dělají, co mohou, aby ho zkrátili na minimum. „Došlo ke zpoždění montáže od dodavatelů, a tím se zpozdilo i uvedení do provozu. Každý den zpoždění stojí samozřejmě spoustu peněz, proto se teď snažíme odstranit veškeré nedostatky včas, aby nás nezdržovaly při uvádění soustrojí do provozu,“ říká Stanislav Žemlička. Velkým dobrodružstvím byly letní povodně v roce 2002, které nezvládla zadržet ani vltavská kaskáda, jejíž je slapská přehrada součástí – dokázala ale aspoň zpomalit nástup povodně.

V době, kdy se valila voda na Prahu, tady všichni běhali, aby zabránili poškození vodní elektrárny. „Stavěli jsme hráze z pytlů s pískem, odsávali prosakující vodu ve strojovně..., nakonec jsme to zvládli s minimálními škodami na výrobním zařízení. Podařilo se to ale jen díky obrovskému nasazení všech, kdo tu pracují,“ vzpomíná. V kanceláři toho moc nenasedí ani za běžných pracovních dnů. „Každý z nás má ještě nějakou provozní odpovědnost, vedoucí elektrárny František Fröhlich má na starosti jeřáby a vyhrazená zařízení elektro, já výtahy, tlakové nádoby a požární ochranu,“ vysvětluje. Ani papírování se ve své pozici samozřejmě nevyhne. Ve Vodní elektrárně Slapy pracuje Stanislav Žemlička od vyučení, při práci si dodělal strojní průmyslovku. Začínal jako údržbář, poté chvíli pracoval jako provozní elektrikář. Zhruba o pět let později povýšil na mistra údržby. Po reorganizaci a snižování stavů zůstal jako zástupce vedoucího provozu elektrárny. Ve volném čase se věnuje hlavně zvelebování rodinného domu. A užívá si i role dědečka – má tříletou vnučku. Když zbude čas, rád se zajede podívat někam na rallye.